Zuzana Churanová a Jaroslav Hofmann procestovali španělskou oblast Kastilii La Mancha, o které píše Miguel de Cervantes ve své knize Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha.
Je málo španělských oblastí, o kterých toho Češi a české cestovní kanceláře vědí opravdu málo. Řeč je o Kastilii La Mancha. Už teď se možná mnozí ptají, kde ta oblast leží. Ale stačí naťuknout – Don Quijote de la Mancha – a všichni začnou tušit. Řeč je o oblasti velké jak Česká republika. Dělí se na pět provincií, z nichž čtyři se rozkládají jižně od Madridu a jedna severovýchodně od zmíněného hlavního města.
A ještě jednu věc asi skoro všichni slyšeli, a sice název románu Židovka z Toleda. Ano, Toledo je hlavním městem této velké autonomní oblasti, která sice nemá přístup k moři ani oceánu, ale pro poznávací, gastronomické a aktivní turistikou naplněné cesty je to oblast nadmíru vhodná. A to zvlášť na jaře a na podzim.
Společně s týmem Země světa jsme absolvovali krásnou trasu o kterou se s vámi chceme podělit v tomto podcastu.
Začnete odebírat náš podcast na vašich oblíbených platformách
Apple Podcasts / Google Podcast/ Spotify/ Podcasty.cz
Celý díl si můžete pustit na youtube.
Cuenca – město středověkých mrakodrapů
Letěli jsme do Madridu, kde jsme si půjčili auto a odtamtud jsme jeli směr Cuenca. Jakmile se pomocí GPS vymotáte z Madridu, dostanete se na příjemnou silnici, málo frekventovanou, a za necelou hodinku jste v Cuence.
V Cuence je dobré zůstat alespoň dva dny a ubytovat se například v romantické Posada San José, což je starobylý hostinec v jednom ze zavěšených domů, kterými je Cuenca proslulá.
Na ranní výhled na protilehlé skály jen tak nezapomenete. Staré město Cuency je sice nahoru - dolů, ale po obou stranách města na skalním ostrohu vedou krásné kamenné promenády, které nabízejí úžasné výhledy a hlavně se jimi dostanete k řece Júcar nebo Huécar, které Cuencu svírají jako podkova a podél nich pak můžete uskutečnit nekonečné množství výšlapů.
Pokud pojedete autem, pak můžete vyjet ulicí San Pedro protínající staré město a nechat auto na neplaceném parkovišti až nahoře u hradu.
Alcalá del Júcar
Po prohlídce Cuency jsme pokračovali jihovýchodně do Alcalá del Júcar, ale pokud máte čas, zajeďte si do Alarcónu, kde je neuvěřitelný kostel s moderními muraly a celá vesnice leží na ostrohu, jež ze všech stran svírá řeka Júcar.
A nezapomeňte na Toboso, malá, ospalá vesnice, kde však podle Cervantese žila Dulcinea, láska Dona Quijota, a kde mají malé, ale úžasné muzeum snad všech vydání Dona Quijota na světě.
Alcalá del Júcar je vesnička, kolem které opět teče řeka Júcar, ale vysoko na skále stojí pevnost, nikoliv vesnice, jako je tomu u Alarconu nebo Cuency. V Alcalá jsou domky přilepené na obrovský skalní převis, většina z nich má jednu stěny tvořenou skálou, některé mají ve skále vytesány i místnosti.
Z Cuency do Alcalá je to přibližně 2 hodiny krásnou krajinou zvanou La Manchuela, všude kolem vinice, nízké borovice a duby cesmínovité. Na jaře tato krajina vypadá úchvatně, všude červené máky. Spali jsme v Hospedería Alkalea, a byl to zážitek – pokoj a koupelna zapuštěné do skály.
Las lagunas de Ruidera
Další naše cesta vedla k lagunám, tedy jezerům Ruidera, což je nádherná přírodní rezervace, kde je možné se i koupat, jezdit na kole anebo dělat trekking. Celkem osm jezer nabízí 80-ti kilometrovou pěší trasu.
Tyrkysová barva jezer je úchvatná a překvapí každého geologa, a legenda vztahující se ke vzniku těchto jezer na řece Guadině je též velmi působivá. Kdo se chce o ní dozvědět, musí navštívit jeskyni Montesinos, která inspirovala Dona Quijota a v ní vzniklo Quijotovo vyprávění o řece Guadianě a vzniku jezer.
Gazpacho manchego není jako gazpacho z Andalusie
Skvěle se najíte pak v restauraci meson Don Juan Ruidera, kde můžete ochutnat skvělé gazpacho manchego. Pozor, není to rajčatové studené gazpacho z Andalusie, ale spíše zimní jídlo, jehož základem je dušené maso z králíka, holubice, zajíce, zeleniny, do kterého se pak přidává nekvašený chleba natrhaný na kousky. Takže teplé jídlo.
Slavné divadelní městěčko Almagro
Naše cesta pokračovala do slavného divadelního města Almagro. Malé, ale nádherné městečko plné paláců se nachází v takzvaném Campo de Calatrava, regionu, který je spolu s oblastí Olot (Gerona) a Cabo de Gata (Almería) jednou z mála sopečných oblastí poloostrova.
Nachází se zde více než 250 sopek a kalder. Díky tomuto geologickému bohatství se v okolí nacházejí čedičové lomy a doly na mangan a sádrovec. A na vulkanickém podloží se pěstuje hlavně víno.
A ještě jedna specialita kraje, a sice lilek. Mladý lilek se nakládá do nálevu s octem, jako okurky, a pak se konzumuje k pivu nebo vínu jako tapas. Tato arabská metoda konzervování umožňuje jíst lilek po celý rok.
Z tohoto městečka pochází Diego de Almagro, který je považován za dobyvatele a objevitele území dnešního Chile. Jeho socha ční na hlavním náměstí, kde jsou desítky barů a kolem dokola zeleně natřené pavlačové domy s podloubím.
V jednom z těchto domů býval kdysi zájezdní hostinec a v něm vzniklo v roce 1628 ojedinělé a dnes jediné dochované a fungující divadlo komedií Corral de Comedias. V době takzvané Zlatého věku španělské literatury se zde hrávaly frašky a vystupovaly zde kočovné herecké společnosti.
Takových divadel bylo více, ale toto španělské divadlo je jediné svého druhu na světě. Pořádají se zde divadelní festivaly a přehlídky, a můžete si prohlídnout zázemí tohoto lidového a dodnes zachovalého divadla.
Národní park Tablas de Daimiel
Pokud budete chtít zpátky do přírody, určitě zajeďte do nedalekého Národního parku Tablas de Daimiel.
Je zde parkoviště, pro auta i busy, a skvělé návštěvnické centrum, máte možnost si vybrat jednu ze tří různě dlouhých tras a projít se tamaryškovými háji po dřevěných chodnících přes mokřady.
Uvidíte spoustu ptactva, které pro nás není tak ojedinělé, ale pro pozorovatele ptactva je toto ráj.
Název tablas je odvozen od malé hloubky jezer, které vypadají spíše jako ploché tabule a leží na řece Guadinana a Cigüela, která je trochu slaná.
Vyhlášené sýry Manchego
Doporučuji si koupit různé typy sýry manchego, s lanýžem, s tymiánem a medem, a k tomu dobré místní víno, například odrůdy Bobal. Sýr Manchego se může vyrábět pouze v oblasti s označením původu, která zahrnuje část provincií Albacete, Ciudad Real, Toledo a Cuenca. Mléko musí pocházet výhradně z ovcí Manchega a nesmí obsahovat žádná aditiva a nečistoty.
Hrad Calatrava la Nueva
Ještě předtím jsme se ale zajeli podívat na hrad Calatrava la Nueva, který patřil řádu calatravských rytířů. Cesta k hradu není pro autobusy, jen pro auta, o to je to větší zážitek.
Hrad se nachází na vrcholu kuželovitého kopce v nadmořské výšce 936 m, na jehož svazích je hustá původní vegetace a na úpatí je obklopeno velkými balvany nebo skalami, které znesnadňují přístup. Výhled je nádherný. Přístupová silnice je dost kamenitá, ale dá se dobře projet. Teprve později jsme se dozvěděli, že tato cesta byla zhotovena při příležitosti návštěvy pevnosti králem Filipem II. v roce 1560.
Z hradu byl kontrolován jeden z přírodních průsmyků směrem k pohoří Sierra Morena.
Současná pevnost má velké rozměry (46 000 metrů čtverečních) a byla postavena calatravskými rytíři v letech 1213 až 1217 po rozhodující bitvě u Navas de Tolosa, přičemž jako dělníky použili velké množství zajatců, kteří byli v této bitvě zajati.
Po svém vybudování se stala sídlem řádu Calatrava a nahradila obec a hrad Calatrava la Vieja ležící severněji, kde byl tento vojenský řád v polovině století založen.
Orloj v městě Ciudad Real
Ciudad Real je město překypující skutečným španělským životem. A to proto, že sem nejezdí tolik turistů, i když je možné se sem dostat velice jednoduše rychlovlakem, za pouhých 50 minut z Madridu, protože existuje více jak dvacet spojení denně.
Na hlavním náměstí, plném barů a lidí v jakoukoliv denní hodinu, je proti nové moderní radnici stará radniční budova, kde se 4x za den můžete podívat na orloj. A to ne lecjaký. Nejdřív se objeví v životní velikosti postava Cervanta s brkem v ruce, pak Sancho Panza s půllitrem a nakonec Don Quijote mávající mečem. Orloj s těmito figurínami pochází z roku 2005, kdy město slavilo 750. výročí založení města a 400 let od prvního výtisku prvního dílu slavného románu.
Město má krásný park nesoucí jméno Gasset, při vchodu jsou opět sochy Dona Quijota a Sancha Panzy s jejich zvířecími dopravními prostředky, a v samotné zahradě jsou pak krásné keramické lavičky s výjevy známých příběhů z románu.
My jsme neměli příležitost se zúčastnit ojedinělé gastronomické slavnosti, protože jsme zde byli v květnu, ale v tomhle městě se organizují každoročně na 31. prosince velkou společnou party na Plaza de los Mercedarios. Na obrovské pánvi se tu nedělá paella, ale tradiční migas manchegas, dříve pastýřské jídlo ze starého chleba, slaniny a choriza. A to minimálně pro 1500 lidí.
Festival křížů a májek v Piedrabuena
A protože jsme byli v Ciudad Real začátkem května, jeli jsme se k večeru podívat do blízké vesnice Piedrabuena. Cestou se můžete zastavit na bývalém bitevním poli Alarcos a podívat se na archeologické vykopávky, které vám připomenou jednu z rozhodujících bitev mezi křesťany a muslimy. Ale cílem byla zmíněná vesnice, kde nás přivítal místní radní a hned nás odvedl do jeskyně, kde jsme otevřeli pusu překvapením. Čekal na nás nádherný, obrovský kříž posázený fialovými květy. Dělali ho sami pracovníci radnice. A tak začala naše pouť po křížích, z domu do domu, kde si místní udělali kříže, látkové nebo květinové, všude voněl jasmín, a místní babičky tiše seděly a přemítaly. A pak se najednou ozvala hudba a na ulici se vyrojili místní v kroji, a to nejen dospělí ale i děti. A začali zpívat a ťukat kastanětami, a hned bylo veseleji.
Consuegra a větrné mlýny, se kterými bojoval Don Quijote de la Mancha
Před námi pak byli už jen dvě místa, která jsme chtěli navštívit. Prvním byla Consuegra, se svými větrnými mlýny a hradem, obojí stojí za to navštívit.
Nicméně pokud byste chtěli vidět větrné mlýny neboli obry, s kterými bojoval Don Quijote de la Mancha, musíte si zajet do campo de Criptana.
Consuegra má tu výhodu, že leží na cestě do Toleda neboli do Madridu a není tolik z ruky. Určitě stojí za to jí vidět. Je to nádherný kraj plný vinic, mandlovníků, olivovníků a v poslední době se zde hodně pěstují pistácie.
Kopec, kde stojí dvanáct mlýnů, je na jaře pokrytý espartem neboli kavylem, z které se zde dělají rohože, formy pro sýr manchego a další věci. Na podzim se tento kraj zbarví fialově, protože se zde pěstuje šafrán.
Na naší cestě jsme si pochutnávali na různých tradičních jídlech, například klobásách z jeleního masa a dokonce i šunce z jelení kýty, ale tady, v restauraci El Alfar jsme jedli snad nejlepší pisto, co jsme kdy ochutnali. Pisto je podobné českému leču, ale místní příprava a hlavně zelenina bez pesticidů dělá divy. A pozor, vajíčko v podobě volského oka se dává nahoru.
Mlýny i hrad můžete navštívit uvnitř, včetně ukázky, jak funguje mlýn a jaké jsou v hradu zajímavosti; a že jich je!
Toledo
Poslední naše zastávka byla v Toledu, ale toto město bylo už tolikrát opěvované a je natolik známé, že psát o něm by bylo nošením dříví do lesa.
Určitě ale stojí za zmínku nová věc, která je k vidění v nejslavnější katedrále Španělska, a sice světelná show Lumina. Probíhá ve večerních hodinách a můžete při ní vidět oltáře, monstrance, sochy a jiné detaily nasvícené tak, že se vám zatají dech.
Toledo je město všech mnoha civilizací a kultur, které zanechaly nesmazatelnou stopu v jeho historii. Určitě ale nevynechejte kostel San Román, kde je muzeum vizigótské historie.
A pokud vás není mnoho, stojí za to se ubytovat hned po Alcázarem, bývalým hradem a pevností zároveň, v hotelu Carlos V. Z okna pokoje je nádherná vyhlídka na noční osvětlené město. Nebudete litovat.
Zuzana Churanová, OET Vídeň, Turespaña www.spain.info
