V dnešním podcastu jsem si povídal o španělském ostrově Menorca se Zuzanou Churanovou, zástupkyni Španělské centrály cestovního ruchu pro Českou republiku.
Začnete odebírat náš podcast na vašich oblíbených platformách
Apple Podcasts / Google Podcast/ Spotify/ Podcasty.cz
Celý díl si můžete pustit na youtube.
Jestli Vás povídaní o ostrově Menorca nadchlo jako mě, doporučuji si přečíst ještě článek, ve kterém Zuzana popisuje své zkušenosti a momenty s cestování po tomto krásném ostrově.
Co si vybaví Španěl, když se řekne Menorca?
Tak za prvé to budou sandály podobné Přemyslovým střevícům z lýčí, ale tady je dělají z kůže a jmenují se abarcas. Vypadají tvarově všechny stejně, ale doba pokročila a moderní nožka si žádá více variant. A tak existují sandály ergonomické, rustikální, anatomické nebo speciálně široké. Také design a barvy jsou dnes rozmanité.
Existují však ještě jiné botičky, a to Pretty Ballerinas od slavné firmy Mascaró. Místní si dělají srandu, protože pouhým přehozením přízvuku a rozdělením slova na dvě Más caro vznikne ve španělštině úplně jiný význam. Más caro neboli dražší. Ty balerinky totiž nejsou vůbec levné.
Za druhé je to sobrasada. To už mi říkala kamarádka Katalánka, že musím ochutnat sobrasadu. Jen mi zapomněla vysvětlit, že existuje několik druhů.
V městečku Es Mercadal pod bájnou horou Monte Toro se ochutnávalo báječně. Ochotná prodavačka z malého krámku mi vysvětluje, že sobrasada je z vepřového masa, ale záleží na tom, zda z černého prasátka či bílého. Může se krájet na tenké plátky nebo mazat jako paštika na chleba, a její barva jde od tmavé až po červenou podle množství papriky.
V obchodech jí poznáte jednoduše podle barvy etikety. Když je černá, jde o vepřové z černého prasátka, které se chová na Mallorce. Když bílá, jde o prasátko bílé.
Es Mercadal je krásné městečko, kde se zalíbilo Angličanům, kteří ostrov okupovali skoro sto let. Dostal se pod jejich nadvládu po válkách o španělské následnictví v počátku 18. století. O ostrov sice přišli, ale zůstal jim od té doby Gibraltar. Musím říci, že zvelebili na Menorce leccos a zanechali tady svojí stopu. Domky, kde jsou i střešní tašky natřeny na bílo, mají středozemní šarm vkusně obohacený o anglickou jednoduchost a sklon pro střídmost a trvanlivost. Všude zelené okenice a v nich krajkové záclonky, gilotinová okna a mosazné páčky na otvírání dveří, protože na mosazi se prý nedrží bakterie. I mimo město cítím ten anglický odkaz. Například cesty lemované nekonečně dlouhými kamennými zídkami mi připomínají Devon v západní Anglii.
A za třetí je to pak gin, který zde míchají s citronovou limonádou, která obsahuje trochu cukru. V poměru 1:3, ale když chcete, klidně vám gin přidají, až se vám z toho zatočí hlava. V oblasti Mahonu tomuto nápoji říkají Pomada, protože se při mísení dělají bublinky, jako když se míchá pomáda.
Vzhůru na menorský Říp
Na mýtickou horu Monte Toro se vydávám hned po ránu. Leží prý v samém středu ostrova. Krokovat to ze všech světových stran nebudu, abych ověřila pravdivost tohoto tvrzení, ale jsem zvědavá, zda opravdu uvidím daleko široko, jak tvrdí místní.
Hora je silné slovo, je to spíš kopec zvaný Toro neboli Býk. Je vysoký 357 metrů, tedy o sto dva metry nižší než náš Říp. Ale výšlap je příjemný. Monte Toro má pro Menorčany stejný mýtický význam jako pro nás hora Říp. Je spojen s jejich legendami opředenou historií.
Nahoře je socha Ježíše Krista připomínající sochu v Rio de Janeiro, ale v menším provedení. Kristus moderní doby, obklopen anténami ze všech stran, shlíží na svatyni, kde se ukrývá patronka ostrova, Panna Marie del Toro. Nechtějte po mě překlad, protože toro znamená býk, a já opravdu nevím, jak to přeložit, aby to neznělo divně.
Ale tady legenda na vysvětlenou. Kdysi dávno hlídal horu býk, ale jeden mnich každou noc pozoroval na hoře mihotavé světélko. A tak se spolu s ostatními mnichy vydal za tím záhadným světlem. Narazili ovšem na býka, který je nechtěl pustit dál, ale když viděl znamení kříže, zjihl a zavedl je k sošce Panny Marie. Tolik legenda z doby, kdy se bojovalo na ostrově proti muslimům.
Výhled je odtud vskutku nádherný. Je vidět skoro celý členitý sever ostrova, Fornells, Cap de Cavallería a další. Cítíte vítr, kterému ze severu nic nebrání, aby krajinu buď jen lehce polaskal, nebo ostře bičoval. Proto není divu, že každoročně na osmého května se pod horou scházejí věrní ze všech okolních farností na slavnosti Požehnání větrům, a prosí, aby větry nezčinily úrodu.
Maó
Maó je hlavní město Menorky, ale oni to vyslovují něco jako Mó, takže mám pocit, jako bych se jela podívat do nějakého čínského města. Ale asijských návštěvníků je na Menorce málo, a jak mi řekl místní znalec, pro ně je na Menorce málo velkých obchodních domů a moc přírody.
O Maó bych toho mohla napsat spoustu. O tržnici ve starém klášteře, kde ovoce a zeleninu prodává mistryně ve vrhání kamenů prakem zvaným honda, což byl prastarý způsob obrany, proti kterému Římané nevěděli dlouho, jak se bránit, až je napadlo, že nad sebe rozprostřou kraví kůže jako štíty.
Nebo o tom, že některé ulice mají dva názvy, tedy dvě cedule s označením, oficiální a lidové.
Anebo o největších varhanách v celém Španělsku a neuvěřitelné operní tradici, protože operní scéna na Menorce je starší než ta madridská.
Anebo o paláci Ca N´Oliver, kde mají malé muzeum Menorky s úžasnou vyhlídkovou věží.
Ale mně se nejvíc líbila projížďka na katamaránu. Mao leží v zálivu zakousnutého pět kilometrů do pevniny, chráněné před piráty a nájezdníky všeho druhu, vyjma dnešních turistů. Katamarán, kde vás u vstupu zdraví česky, projíždí kolem ostrova Lllazaret, kde za dvojitými zdmi žili malomocní v karanténě.
Nicméně i přes tuto černou historii doporučuji se na ostrově Illa del Rei zastavit, protože dnes je z Lazaretu historické muzeum o působení Angličaů a Francouzů na Menorce, a moderní galerie. A také skvělá restaurace a z volně přístupných lehátek vyhlídka na přístav. Ale stojí za to pokračovat až k obrovské pevnosti La Mola, kde bylo nechvalně známé vězení a jehož výstavba stála několik ročních rozpočtů ostrova.
Ranní adrenalin na stezce koní
Čím dříve si člověk přivstane na stezku koní zvanou Camí de Cavalls, tím lépe.
A tak už v osm ráno přebírám kolo a vydávám se s malou skupinkou na trasu. Ze Sant Tomás vede cesta nejdřív prudce do kopce plné kamení, kde mi nezbývá nic jiného než kolo tlačit. Pak úzkou stezkou lesem, ale další část vede již po širší polní cestě, kde potkáváme nejdříve černá prasátka, co vypadají zdálky spíše jako divné kozy, pak dokonce želví rodinku, a především jezdce na koních. Želv je na ostrově požehnaně a možná více než samotných Menorčanů.
Kolařské trasy jsou na Camí de Cavalls náročné, a tak bych tuto koňskou stezku doporučila jen zkušeným bikerům, kterým dělá dobře poskakování na kamenech.
Stezku koní vyšlapali místní, ale využívali jí hlavně britští vojáci, kteří v 18. století, když byl ostrov pod vládou britské koruny, patrolovali podél pobřeží.
Měří 185 kilometrů, je rozdělena na 20 úseků, a díky této stezce můžete objevovat nádherné zátoky, borovicové háje, pozorovat zvětralé kamenné pobřeží a obdivovat, co umí udělat vítr.
Člověk si může stezku užít třemi způsoby: pěšky, na BTT kole nebo jako trail running. V polovině května se pořádá běžecký závod, kterého se však mohou zúčastnit opravdu jen vytrénované běžci. Letošní nejkratší čas, v kterém byl oběhnut ostrov, byl devatenáct hodin dvacet minut.
Na skok ve městě, co si libuje v tradicích
Menorca je nejvýchodnější bod Španělska. A Ciutadella je zase nejzápadnější město ostrova Menorca.
Soupeření mezi Maó a Ciutadellou o prvenství je důsledek proměnlivých nálad vládních garnitur v minulosti. A tak pozor. Když si budete chtít dávat v Ciutadalle zmíněnou pomádu, pokud použijete výraz pomáda a nikoliv správné „gin y limonada“, pak dostanete limonádu bez ginu. Tento vtípek si prý často dovolují místní vůči těm, co pochází z Maó.
Ciutadella si potrpí na svátek, který pochází ze 14. století. Na svátek Sant Joana nebo svatojánské slavnosti v druhé polovině června se na hlavní ulici vzpínají koně, tančí, točí se kolem své osy a vůbec dělají všelijaké malabaristické kousky mezi davy lidí.
Jezdci, takzvaní caixers, jsou den předem pozváni k tomuto představení jakýmsi předsednictvem představujícím různé sociální vrstvy společnosti – církev, šlechtu, řemeslníky, zemědělce, ale také dvě světové strany ostrova, které se od sebe tolik liší, sever a jih.
Hlavní den týdenní slavnosti je 24. června, den Día des Be, kdy v devět ráno, jakmile zazní první tón flétny zvané fabiol, muž zvaný Be, oblečený do jehněčí kůže jako Jan Křtitel, se společně s jezdci vydá na cestu po městě a zve všechny na slavnost, zatím ale bez koní. Ti vyjedou až odpoledne, vedeni zvukem flétny, aby třikrát objeli náměstí a ukázali, jak se jejich koně umí vzpínat a chodit po zadních.
Ke svátku koní, pálením hranic, ohňostrojům ještě připočítejte házení prázdných skořápek od lískových oříšků. Dříve nosili lískové oříšky chlapci svým dívkám jako dárek lásky. Dnes se na památku této tradice svádějí takzvané bitvy v jejich házení.
Ciutadella působí odpoledne jako ospalé město, kde se nic neděje. Ale počkejte si na šestou. Zničehonic tohle krásné město ožije. Kousek od hlavní pěší třídy je spousta uliček, kde se střídají barevné fasády a jednotu jim dodávají zas ty anglické zelené okenice a mosazné kliky. Dojdete-li jako já až k tržnici s ovocem a rybami, můžete se něco koupit a hned naproti tržnice vám to za malý příplatek připraví. Prostě jako doma.
Místní speciality
Na Menorce se jí skvěle. Třeba takové Café Balear v Ciutadelle vám nabídne úžasného hejka nebo tresku z vlastního ranního výlovu. Restaurace má totiž vlastní rybářskou loď s posádkou. Vůbec se to nepodobá tomu, co u nás koupíte v zamražených pytlících. Taková treska na pórku je opravdivá delikatesa.
Aby se ti z Maó nezlobili, zmíním alespoň jednu restauraci v Maó, a sice La Marinu v přístavu. Cokoliv si dáte, bude skvělé. Z jídel doporučuji hlavně plněnou cuketu nebo skvělé slávky jedlé, protože v zálivu Maó mají sádky a z nich putují slávky přímo na talíř.
Typy navíc:
Sub Aida – vyhlášená farma, kde si můžete zakoupit ty nejlepší suvenýry – vynikající sýry a lahodné víno
Bodegas Binifadet – vinné sklepy s tím nejlepším, co ostrov znalcům nabízí
Fabrica Gin Xoriguer – výrobna speciálního menorského ginu, pozůstatek britského vlivu
Jak se na ostrov dostat:
Letecky z Prahy s přestupem v Barceloně, nebo přímé lety z Prahy v letním období od června do září, které trvají asi 2,30 h. Také je možnost letět přímo z Prahy na Mallorku a pak z Alcudia lodí na Menorku. Například se společností Balearia se dostanete na ostrov za jednu hodinu, ale z Barcelony může trvat přejezd na ferry i osm hodin.
Podcast a článek vznikl ve spolupráci s centrálou pro cestovní ruch Španělska, Turespaña, www.spain.info
