V dnešním podcastu vás vezmeme do Baskicka. O této krásné části Španělska jsem si povídal se Zuzanou Churanovou, zástupkyní španělské centrály cestovní ruchu a Jiřinou Saňovou, projektovou manažerkou CK Adventura.
Začnete odebírat náš podcast na vašich oblíbených platformách
Apple Podcasts / Google Podcast/ Spotify/ Podcasty.cz
Celý díl si můžete pustit na youtube.
Baskicko patří svojí rozlohou a počtem obyvatel mezi malé správní útvary v rámci Španělska. Taková Kastilie ho přeskočí co do velikosti několikrát. Baskicko je však známější oblastí a snad každého přitahuje právě jeho odlišnost. Mluví a píše se tu jinak, dbá se zde na tradice a slova jako vlast, hymna, tradice, nejsou jen prázdnými pojmy.
Bilbao: Srdce Baskicka
Bilbao není sice hlavní město Baskicka, ale jako by bylo. Na rozdíl od Vitorie, která jím je, leží v blízkosti oceánu. Jádro města, které tvoří takzvaných sedm ulic, se rozrostlo podél řeky Nervión až k oceánu. Výletní lodí nebo metrem se dostanete až k plážím, takže kromě kulturního zážitku můžete zažít i fyzický dotek oceánu.
Do Bilbaa se jezdí za Guggenheimem, to jest, podívat se zvenčí i zevnitř na velkolepou stavbu Franka Gehryho, co vypadá jako Titanik, ale to jen proto, že je pokryta titanovými destičkami.
Co Bask, to sázka
jenže Bilbao není jen Guggenheim. Především v Bilbau pocítíte, jak tluče srdce Basků. Samozřejmě pýchou a zdravým sebevědomím na svoje tradice.
baskové se rádi sází. Jen tak, z hecu. A protože si stále cení dřívějších těžkých prací spojených s obživou, jejich sázky se týkají hlavně závodů ve zcela neolympijských disciplinách. Například se sází ve zvedání kamene ve tvaru opracované krychle nebo koule. Jsou dva způsoby. Buď pouze jednou rukou či dvěma nad hlavu, a v této kategorii je rekord 145 kg jednou rukou a 325 kg dvěma. Jinou disciplinou je závodění v počtu zvednutí nad hlavu za určitý čas. A to se už raději neptejte, kolikrát jsou schopni to zvednout.
A na závěr ještě jeden druh sázky. V řadě vesnic, například právě v Gernice, mají speciální náměstí, na kterém se jednou za rok prohánějí volci. Oni se tam moc rychle neprohánějí, protože táhnou kameny od 1500 do 5250 kilo. Sázkaři sázejí na ten pár volků, který za půl hodiny nejrychleji a nejvíc krát projede náměstím rozděleným na osm úseků. Obvykle se používá zátěž 2100 kilo, aby se volci tolik neutahali a mohli se o to víckrát projet sem a tam po náměstí. Dokonce o tomto druhu zápolení existuje i veršované bertsolari v kterém se říká, že popichovat volka k rychlosti ostrým hrotem za účelem vítězství je podlá výhra.
Soutěže ve veršování
Daleko lyričtějším zápolením je soutěž ve veršování, oficiálně nazvaná bertsolarismo. Má buď písemnou formu, nebo ústní, a samozřejmě ta druhá je opravdový adrenalin. Není nic jednoduchého se postavit před publikum a rychle vymyslet smysluplné verše. Soutěží vždy dva proti sobě a publikum či porota zadává téma. Nikoliv však dopředu, aby se rivalové mohli připravit. Téma jsou různá, například jaké to je být truhlářem, přičemž ten druhý zas veršotepuje na téma být poslancem. Nebo je jeden hospodským a druhý zas jeho štamgastem. Soutěží se v tom, kdo lépe obhájí svoji pozici. Dnes existují dokonce i školy a kurzy veršování a nejlepší veršotepci jsou navždy zapsáni do historie literatury Baskicka.
Bask, svobodný občan se svými právy
Ještě zajímavější by bylo povídání nad právy Basků. Ta platí dodnes a nebyla vytvořena právníky, nýbrž jsou výsledkem lidových tradic a zvyků. Každá baskická vesnice byla dříve řízena shromážděním, ve kterém měly svého zástupce všechny domy ve vesnici. Ta se scházela pod stromem, téměř vždy jím byl dub, ale když se rozšířilo křesťanství, konala se na kostelních nádvořích.
Jedním z dubů, které se dochovaly až dodnes a jsou symbolem země, je dub v Guernice. Tady se scházely Rady celé baskické provincie Bizcaia. Zde pod stromem přísahali španělští králové, že budou dodržovat baskická práva a dodnes zde baskický předseda vlády skládá slib věrnosti. Dnešní strom však už není stromem původním, ale prapravnukem původního.
A jaká že to byla zvyková práva? Například skutečnost, že i ve středověku směly ženy dědit. Nebo že ten, kdo měl určitý počet předků baskického původu, byl považován navždy za svobodného občana bez ohledu na majetek. Anebo že Baskové se zavazovali válčit jen na obranu svého území a jakmile je jejich pán či král nutil překročit hranice, musel jim za účast ve válce zaplatit.
Baskický karneval
Co vás určitě ohromí, jsou jejich karnevaly v době našeho masopustu. Začínají na první čtvrtek postní doby, tedy v únoru či březnu. Úbor má dost prvků podobných s českým masopustním oděvem. Špičatá čepice ozdobená barevnými pentlemi, dlouhá bílá košile po kolena, černé kalhoty a hlavně beraní kůže přes ramena přepásaná páskem. Baskické karnevaly v dobách sociálního útisku byly obzvlášť výmluvné. Vše bylo dovoleno a tak žebrák si hrál na bohatého, kněz na biskupa, muži na ženy a laici na svaté muže. K masopustnímu baskickému rituálu patří také pálení figuríny, která je předem souzena a pak upálena. Představuje totiž přízrak chudoby, hladu a všeho špatného, čeho se vesničané chtěli zbavit.
Za rybářskou tradicí
Od nepaměti byli Baskové známí jako vynikající rybáři a velrybáři. Dodnes najdete o této jejich tradici řadu informací v různých muzeích, například v nádherném muzeu v Bilbau Itsasmuzeum, které byste při návštěvě Bilbaa neměli vynechat. Anebo v malém muzeu v krásném rybářském městečku Bermeo věnovaném spíše tradici pobřežního rybářství.
Kaple San Juan de Gaztelugatxe
V poslední době mnoho lidí přitahuje ostrůvek severozápadně od Bilbaa, na pobřeží, kde je kaple San Juan de Gaztelugatxe. Je přístupná po vystoupání 241 schodů a překonání úzké hráze mezi útesy a ostrůvkem. Od té doby, co zde byla natáčena jedna ze scén seriálu Hra o trůnu, je tento ostrůvek zaplaven zvědavci, takže bezplatný vstup je třeba si objednat. Pokud sem zavítáte 24. června, stanete se účastníky krásné slavnosti. Začíná procesím, které je projevem pokory a vděčnosti moři, vedoucím až ke zvonici kostelíka, a končí květinovou obětí Panně Marii Begoñe ponořené do moře pod přírodními oblouky ostrůvku Aketze.
Tipy na ubytování
Počítejte s tím, že Baskicko je španělské Švýcarsko co se týče cen ubytování, a tak je dobré využít různé možnosti podle vaší kapsy. Na webu baskické turistické centrály najdete velký výběr ubytování, od luxusních hotelů po studentské ubytovny.
Tematické turistické trasy
Na stejném webu www.eskadi.eus najdete různé nabídky turistických tras. Doporučujeme si udělat takový průřez z nich a určitě vidět něco z každé trasy. Například klášter svatého Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu, který pocházel z Baskicka. Prohlídka klášterem je i v češtině, v každé místnosti zmáčknete tlačítko „čeština“ a posloucháte. Asi málokdo projde celou takzvanou Cestu svatého Ignáce z Loyoly, ale určitě v;ám mohu doporučit zajet si do vnitrozemí k městu Oñati, a pak dále do hor až k modernímu klášteru Panny Marie Arantzazu. Nachází se uprostřed lesů a je poutním místem pro mnoho Basků a také pro mnoho žen, jejichž jméno je Arantza.
Další možností je trasa po stopách Ernesta Hemingwaye. Určitě musíte zavítat do nádherného města, které okouzlí každého a okouzlilo i Hemingwaye, a sice do původně přímořského letoviska San Sebastián (po baskicku Donostia). To se stalo je srdcem jeho díla „Slunce také vychází/Fiesta“. V San Sebastiánu našel mnoho z toho, co celý život hledal a co si užíval se svými přáteli. Hrdinové románu prožívají své životy a zážitky na území jedné ze tří provincií Baskicka, Gipúzkoa.
A pak máte možnost si projít alespoň kousek jedné ze svatojakubských cest, a sice té, která vede po severním pobřeží podél Kantabrijského moře. Osobně doporučuji si alespoň kousek projít, zvlášť úsek mezi městečky Zumaia a Deba, kde se projdete nad flyšovými útesy v geoparku. Ze Zumai také jezdí malé lodě, které umožnují vidět tyto úchvatné geologické flyšové útvary z moře.
Baskická gastronomie
Samostatnou kapitolou je baskická gastronomie. Baskicko jednou z nejvýraznějších a neoriginálnější ch gastronomických oblastí, hlavně díky svým slavným pintxos a chození z baru do baru spojení s popíjením txacolí, mladého bílého vína. Pintxos jsou podobné tapas, které už u nás známe, ale daleko větší a bohatší. A někdy i teplé. V každém městě, menším nebo větším, najdete skvělé bary s těmito jednohubkami, ale určitě ty nejlepší jsou ve třech hlavních městech, v Bilbau, Vitorii a San Sebastiánu. O soukromých gastronomických spolcích zvaných txokos toho bylo pospáno mnoho, ale budete-li mít štěstí, můžete se dostat na jejich slavnost a tam objevit, že baskická gastronomie nejsou jenom pintxos. Některá ubytování ve vnitrozemí mají taková txokos, tedy jakousi společnou kuchyň, kde si klienti mohou vařit. V jedné takové jsem byla, v Lurdeia, a majitelé penziónu nám každé ráno nosili ošatku zeleniny na vaření.
Baskické vnitrozemí
V Baskicku určitě stojí za to zajet do vnitrozemí. Tady vaše cesty povedou do jižní provincie zvané Álava (baskicky Áraba) , kde leží i hlavní město Baskicka, Vitoria-Gasteiz. V okolí tohoto města se nachází více než 830 hektarů lesů, mokřad, luk a dokonce i botanická zahrada se zastoupením hlavních ekosystémů Evropy. Tvoří mezi místními oblíbený Anillo verde neboli zelený prstenec, který lze projet na kole. Zelený pás představuje přírodní plíce, za kterými není třeba cestovat autem a které jsou dostupné z kteréhokoli místa městské části. A jak je to s cyklistikou nejen ve Vitorii, ale v celé jižní baskické provincii Álava? Už dávno neplatí, že by se na kole jezdilo ve Španělsku pouze po silnici. Stále větší oblibu a podporu místních samospráv získávají vías verdes, které kopírují železniční trasy. Je však pravda, že existují takzvaně top trasy, krásně udržované a vedoucí okolo krásných nádraží, a pak jiné, které mohou i nepříjemně překvapit. Provincie Álava nabízí síť 1 142 kilometrů zelených tras. Například trasa kolem vodní nádrže Uribarri Gamboa embalse de Uribarri Gamboa, nebo Vía verde del Vasco-Navarro, Baskicko-navarrská zelená stezka mezi městy Estella (Navarra) a Bergara a Oñati (baskická provincie Gipuzkoa), protínající provincii Alava, a dále pak takzvaná Velká cykloturistická trasa Gran Ruta Cicloturista přes Llanada Alavesa. Tato trasa zahrnuje mimo jiné mokřady Salburua, Královskou poštovní cestu, Santiagskou cestu. A na konec pak trasa po románských skvostech Alaveská románská trasa.
Baskická vína
A poslední doporučení a možná pro mnohé nejdůležitejší je cesta za baskickým vínem do oblasti zvané Rioja Alavesa. Z Vitoria-Gasteiz necelou hodinu autem dojedete do městečka Elciego. Tady se nachází velké a známé vinařství marquéz Riscal. Ale jsou zde i další, například vinařství Murua. Kromě Elciega bych osobně nevynechala vinařství Ysios, ale hlavně městečko Laguardia, které je tím pravým vinařským centrem. Z Vitorie-Gasteiz sem jezdí aotubus číslo 9, a za necelou hodinku jste v jedenáctém století. Ve starobylých kamenných domech se dochovali staré vinařské sklepy, a v některých se dodnes šlape víno po staru.
Podcast vznikl ve spolupráci s Jiřinou Saňovou z CK Adventura a Zuzanou Churanovou, OET Vídeň, Turespaňa, články napsala Zuzana Churanová. www.spain.info
